Litvo! Moje vlasti! Ty jsi jako zdraví.

Kolik tě cenit, to se jen dozví

Kdo tě ztratil. Dnes tvoji krásu v celém zdobení

Vidím a popisuji, protože po tobě toužím.

Panno svatá, co Jasné bráníš Čěstochovu

A v Ostře záříš branou! Ty, co hrad zámek

Ochraňuješ novogródský s jeho věrným lidem!

Jak mě dítě k zdraví vrátila jsi zázrakem

(Když od plačící matky pod Tvou opatrovnost

Obětovaný, mrtvou podvedl jsem víčka

A hned jsem mohl chodit k Tvým chrámům prahu

Jít za vrácený život poděkovat Bohu),

Tak nás vrátíš zázrakem na vlastní údolí. Mezitím přenes mou toužící duši Do těch kopců lesních, do těch louk zelených, Široce nad modrým Niemnem roztažených; Do těch polí malovaných různým zrním, Zlatě zářících pšenicí, stříbrem žita; Kde březový štěřop, žito jako sníh bílý,